Hudba se nejen líbí, hudba působí
Hudba se nejen líbí. Působí. Tak jako už dlouho víme, že příroda léčí, že pouhý pohled na les snižuje krevní tlak a ztiší vnitřní poplach, víme také, že hudba dosáhne tam, kam slova nedosáhnou. Nese paměť, takže tři tóny dokážou vrátit celé léto. Doslova reguluje srdce tím, že strhne tep i dech. Utěšuje tam, kde je argument marný, a slaví tam, kde je řeč příliš pomalá.
„Hudba smývá z duše prach všedního dne,“ řekl Auerbach, a každý, kdo zakončil těžký den před poctivými reproduktory, ví, že to smývání je skutečné.
Dům s hudbou je jiný dům
Dům, v němž zní živá hudba, je měřitelně a hmatatelně jiným domem: klidnějším, teplejším, propustnějším pro cit. Proto APANI zachází s hudbou tak, jak zachází s každým darem přírody: jako s něčím příliš vzácným, než aby to smělo být zmenšeno.
Reprodukovat ji nedbale, komprimovanou, zabarvenou a zbavenou života, je v našich očích týž prohřešek jako podat velké víno v papírovém kelímku. Hudba si zaslouží víc. Posluchač si zaslouží víc. A večer, to křehké, neopakovatelné shromáždění právě těchto lidí, kteří už nikdy nebudou přesně těmito, si zaslouží to nejlepší, co existuje.
