Generace se probouzí
V důsledku druhé světové války vzešla v srdci Evropy nová generace. Jejich rodiče obnovili rozbitý kontinent kázní a obětí a děti byly vděčné. Vděčnost však není totéž co souhlas. Když se mladí rozhlédli po světě, který jejich starší zvedli z trosek, spatřili pod blahobytem něco znepokojivého: společnost, která se naučila vyrábět všechno a vychutnávat téměř nic, která měřila úspěch v tunách a obratu, která získala svět a tiše ztrácela své smysly.
Duch studentského hnutí roku 1968 a ideály generace flower power zažehly touhu po změně: touhu po společnosti postavené na poctivosti, úctě k přírodě a hlubokém pocitu sepětí mezi lidmi. Mnohé, oč se tato generace pokusila, ztroskotalo, jak ztroskotávají první pokusy. Komuny se rozpadly. Hesla zestárla špatně. Někteří proroci se ukázali být obchodníky. Ale otázky, které kladli, nezestárly vůbec, protože to byly nejstarší otázky světa, položené znovu s naléhavostí poválečné doby. Co je dobrý život? Co dlužíme zemi, která nás živí? Co dlužíme jeden druhému?
Kde bylo APANI zaseto
Právě v této úrodné půdě byla zaseta semena APANI. Mladé a bystré hlavy té doby začaly hledět na přírodu jinou optikou. Odmítly bezuzdný materialismus, neustálé vykořisťování, bezmyšlenkovité plýtvání zdroji, jež ta léta poznamenalo. Přijaly alternativní koncepty a zkoumaly nové formy soužití. Toužily po společnosti, která by odrážela pravou povahu člověka, po společnosti, kde sdílení, poctivost, věrnost a láska tvoří základ každého vztahu.
Většina z nich odnesla tu touhu soukromě do běžných povolání. Jeden z nich ne. Vzal tu touhu doslova a pustil se do stavby předmětů, které by jí byly hodny, jednoho po druhém, ve dvou oborech, jež miloval nejvíc.
Tak čisté, jak zamýšlela příroda
Čtyři slova. Zpočátku sotva víc než soukromé přesvědčení, později slib vytištěný na všem, co dům vyrábí. Jméno APANI je jejich zkratkou i jejich přísahou. Neříkají „tak čisté, jak je možné“, což je řeč kompromisu. Neříkají „tak čisté, jak je výnosné“, což je nevyslovené heslo doby. Říkají „jak zamýšlela příroda“, a tím ustanovují měřítkem soudu přírodu, nikoli trh.
Z toho plyne, čemu říkáme přírodní zákon APANI, a zaslouží si své formální znění, protože každá kapitola dějin domu je jen jeho uplatněním. Sto procent originálu a sto procent přidané hodnoty. Nic z toho, co příroda dává, se nesmí ztratit, a vše na zážitku musí být povzneseno věděním, přesností, oddaností a láskou k věci samé.
To je původ, vyprávěný pravdivě. Tak čisté, jak zamýšlela příroda: nikdy to nebyl slogan. Bylo to a zůstává rozhodnutím, jak žít.
